Není to nic příjemného, ale měli bychom začít u sebe. Děti se učí příkladem a často velmi dobře postřehnou, kdy jim lžeme a prosazujeme tak svůj záměr. Není ničím překvapivým, že se při nejbližší příležitosti inspirují. Zpočátku to může být úsměvné, protože malé dětí zřídkakdy bývají dobrými lháři. Více problematické je, když se dítě lží chrání a brání se tak proti vysokým nárokům, které na něj máme, nebo se brání trestu. Zjistíme-li, že dítě vědomě nemluví pravdu, měli bychom být k němu upřímní. Říci mu, že jsme smutní, když nám lže. Dobré je si s dítětem o tom, co řeklo, promluvit a společně přijít na to, co bylo jeho motivací k takovému jednání.
Všimneme-li si, že dítě začíná využívat lži s cílem vlastního prospěchu nebo manipulovat druhými, je dobré dítě s jeho lží konfrontovat. Citlivě ho upozornit na to, že víme, že lže. Můžeme se mu snažit prostřednictvím příběhu ukázat, že lež je špatná a že se nevyplácí. Není dobré lež přecházet a posouvat tak dítěti mantinely toho, kam až může ve lži příště zajít. Dětská duše je velmi citlivá, a proto bychom měli být obezřetní k tomu, jak s dítětem jednáme a nikdy neřešit situaci před zraky dalších lidí. K základním lidským emocím patří důvěra a tu nesmíme u dítěte ztratit.
Rodiče i okolí by si měli všímat, když počet větších i menších lží začíná narůstat, častěji si vymýšlí, vylepšuje realitu nebo přehání. Může jít totiž o signál, kdy se nám dítě snaží sdělit, že je něco v nepořádku, situace je pro něj složitá, neřešitelná a ono se z ní tímto způsobem snaží utéci.