Někdy se rodiče domnívají, že dítě bojící se tmy se pouze snaží upoutat pozornost, vynutit si přítomnost dospělého nebo se vyhnout spánku. Příčiny strachu bývají často mnohem závažnější. U kojenců nebo batolat může problém vyřešit dětská lampička nebo tlumené světélko. To navozuje pocit bezpečí, často bývá doplněno o pohádkový motiv nebo uklidňující melodii. Jindy problém může vyřešit obyčejná baterka nebo lampička. Pokud se dítě bojí stínů a postav, odstraňte z dohledu vše, co by ho mohlo děsit (např. hračky na poličkách). Je třeba se zamyslet nad tím, co dítě na tmě děsí a proč mu vadí. Za tímto strachem může být i oční vada. Zatímco zrak většiny lidí si po krátké době na tmu přivykne, u dětí to může být jinak. I ty děti, které nemají za denního světla se zrakem žádný problém, mohou mít s viděním ve tmě obtíže. Zpozornět je třeba ve chvíli, jestliže někdo z rodiny trpí zrakovou vadou. Popsány jsou i případy trvalé a vrozené slepoty dítěte za noční tmy.
Důvodů, proč se děti začínají ve tmě bát, může být samozřejmě více. Za strachem může být bujná dětská fantazie (bubáci a strašidla) nebo traumatizující zážitek. Není možné, že dítě vidělo v televizi něco „hrůzostrašného“? Nehádáte se v přítomnosti dítěte? Nebuďte na děti přísní, netrestejte ho za jeho strach ani situaci neznevažujete. Opět se nejvíce vyplácí pochopení, trpělivý přístup a komunikace. Dobrou zprávou je, že strach ze tmy bývá záležitostí přechodnou. Ve většině případů nebývá strach ze tmy ničím výjimečným ani dramatickým a problém sám časem ustojí.
Když už si myslíme, že máme vyhráno, může se strach ze tmy u dítěte opět vrátit. Přechodný a vcelku normální jev to bývá kolem desátého roku života, kdy je dítě více konfrontováno se smrtí a začíná si více uvědomovat i vlastní smrtelnost. Tma v takovém případě nabývá zcela nový rozměr a opět může být pro dítě velice děsivá. V případě strachu ze tmy i starší děti uvítají „svítícího kamaráda“ nebo rozsvícenou lampičku. V takovém případě, je dobré světlo postupně ubírat a přecházet na typ osvětlení s nižší intenzitou. Podceníme-li ho nebo řešíme-li ho vůči dítěti necitlivě, může se s dítětem táhnout i do dospělosti a nabýt podoby samostatné a intenzivní fobie.